Srpen 2011

Spaluju mosty

22. srpna 2011 v 23:56 | Kini |  Vidím to růžově
Chtěla jsem za tím vším udělat tlustou čáru. Chtěla jsem to nechat odplout na vlnách v Bulharsku. Nedá se na něj zapomenout. Vím, že neuměl přiznat prohru. Že dolízal za ostatníma, byl celkově takoej divnej. Možná je to tím, že málo kluků umí přiznat prohru, možná se chtěl jen seznámit s otatníma, možná je jen duší umělec... Vysvětleni je mnoho.
Jaké z toho plyne ponaučení? Říct si, že "Tak, a teď už na něj nebudu myslet není, tak jednoduché..." Co jsem si myslela? Že když nakreslím velkou a tlustou čáru do písku, tak na něj automaticky zapomenu?! Naivní. Chci za sebou spálit mosty. Nemyslet na to, co se stalo, na to, co jsem měla udělat jinak! Budou mi všichni chybět, ale já se s tím musím vyrovnat.
Vždycky jsem chtěla kluka, co má conversky.A on měl k tomu ještě najky!
Nová láska, né čas, zahojí všechny rány.

Rolling in the deep

1. srpna 2011 v 0:45 | Kini |  Když barvy kolem mě blednou
Kurva, ty prázdniny ale utíkají!
Ano, už je tomu tak. Nemůžu přece ovládat čas, i když jsem o tom často snila. Moje trávení prázdnin se za ten rok nezměnilo, ano je to smutné, možná míň času trávím se svojí nejlepší kamrádkou. Ovšem to její chyba, možná trochu moje, že já nejsem ochotná jí napsat ani sms. Je to fuk! Ať si Lucka s ním jde klidně ven, ať se do něj klidně i zamiluje. Hlavně ať je šťastná. Ano, to píšu já, závistivá a žárlivá mrcha a myslím to jenz poloviny sarkasticky.
Píšu si deník. Vím, že až si ho budu číst za několik let, bude vše jiné. Jo, věřím v to.
Nejraději bych se šla s Lukášem dívat na hvězdy. Byli bychom oba dva ticho a hrála by jenom písnička Airplanes. To by bylo osvobozující.
Už se těším až vypadnu do Bulharska. Válet se na lehátku na moři a pachát emotivní sebvraždu. A když se objeví nějaky fešný bulhar, nebudu váhat. A když ne, tak moje sebvědomí poplave ke dnu.
Takže suma sumárum, mám depresi, nemám mít proč depresi a vlastně se mám dobře.

Toto je druhý članek, druhý, o mnoho víc depresivnější mi ,drahý blog, smazal.