Spaluju mosty

22. srpna 2011 v 23:56 | Kini |  Vidím to růžově
Chtěla jsem za tím vším udělat tlustou čáru. Chtěla jsem to nechat odplout na vlnách v Bulharsku. Nedá se na něj zapomenout. Vím, že neuměl přiznat prohru. Že dolízal za ostatníma, byl celkově takoej divnej. Možná je to tím, že málo kluků umí přiznat prohru, možná se chtěl jen seznámit s otatníma, možná je jen duší umělec... Vysvětleni je mnoho.
Jaké z toho plyne ponaučení? Říct si, že "Tak, a teď už na něj nebudu myslet není, tak jednoduché..." Co jsem si myslela? Že když nakreslím velkou a tlustou čáru do písku, tak na něj automaticky zapomenu?! Naivní. Chci za sebou spálit mosty. Nemyslet na to, co se stalo, na to, co jsem měla udělat jinak! Budou mi všichni chybět, ale já se s tím musím vyrovnat.
Vždycky jsem chtěla kluka, co má conversky.A on měl k tomu ještě najky!
Nová láska, né čas, zahojí všechny rány.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama