Říjen 2012

Lonely in room full of peoplle

12. října 2012 v 23:35 | Kini |  Když barvy kolem mě blednou
Přesně jak jsem odhadovala v předchozím článku. Prázdniny byly nudná katastrofa. S M. jsem se nakonec nesetkala, i když nějaké náznaky tam byly. Ona mi slíbila, že na mě nikdy nezapomene, že se nic nezmění. Jenže pro mě je to už cizý člověk, což je bizarní. Znám ji jedenáct let a přitom ji vůbec neznám. Na začátku školního roku mi vážně chyběla, ale uvědomila jsem si, že já jí ne. Je na čase to vzdát, stala se z toho uzavřená kapitola. Možná se s ním i rozešla, ale to nevím jistě.
Další podpásovka přišla od L. Chodí s Poohem.
Jsem sama. Definitivně. Nemám přátelé, nikomu na mně nezáleží. Nikoho nezajímám. Nejsem sama sebou. Jestli je pravda, že někteří lidé můžou být součástí nás samých, tak mám krajné podezření, že se ztrátou M. odešla i část mě. A jestli jsem někdy tvrdila, že je má matka empatická, tak to byla chyba lávky. Navíc nenávidím ten fakt, že ona ví, že jsem sama. A to se mi vůbec nelíbí. Nevím, co mám dělat. Jsem ztracená.Bylo by naivní čekat, že mi někdo ukáže správnou cestu. Musím to zvládnot sama.